Jsou věci, které se stěhují snadno, a pak i ty, se kterými to rozhodně není žádná legrace. K těm posledním patří především předměty objemné a těžké, takové, které si nelze jen tak hodit na záda a jít. A protože je těch posledně zmíněných věcí v našich domácnostech vcelku dost a stěhovat se je nejednou třeba, stojíme pak kolikrát před dilematem, co si vlastně s dotyčnou věcí počít.

Dvojnásobně nejistí jsme si pak třeba ve chvíli, kdy máme stěhovat piano. A to proto, že se jedná o rozměrný předmět, jenž má kromě této neblahé vlastnosti ještě jinou, a sice tu, že je poskládán z mnoha součástí, jež není záhodno během transportu poškodit. Jsou v něm přece natažené struny, jsou v něm taková dřevěná kladívečka, jsou tu klávesy, jež není záhodno otlouct,… Jak jenom to zaonačit, aby nic z toho nepřišlo k úhoně?
Znáte to, pokud to znáte. Stačí změna mikroklimatu a hned je ten nástroj rozladěný více než my z toho, že ho musíme přemísťovat, změna vzdušné vlhkosti a teploty zapříčiní to, že i kvalitní nástroj zní, jako by patřil hudebně hluchému šumaři. A i když je ono piano už na novém místě, potrvá prý asi šest týdnů, než se aklimatizuje a stabilizuje, a poté aby se tak zval ladič pian znovu.
Dále aby se člověk ještě staral i o teplotu venku. Protože pokud prý tato klesne pod mínus šest stupňů, křehne šedá litina, ze které je vyroben rám, a kdyby kvůli tomu tento náhodou prasknul…

Prostě to není žádná legrace, stěhovat takové piano. Skoro si ani nelze představit, že by bylo možné . Ale překvapivě to možné je.
Stačí to jednoduše nechat na těch, kdo se právě touto činností zabývají. Na nějaké té firmě s mnohaletými zkušenostmi, která se zabývá i stěhováním velmi těžkých břemen. Tam stačí jenom zavolat, dohodnout se a je po starostech.
A pak už si můžeme při stěhování pískat. A to i tehdy, kdy hledíme na piano, které se má co nevidět vydat na cestu do nového domova.